Diskuse o řemeslech a nástrojích / Bazar

Zdravím,
Asi před rokem jsem se začal zajímat o umění intarzie. Marně jsem pátral po internetu o praktických problémech této techniky a jak je překonávat. Rozhodl jsem se proto sepsat několik mých poznatků v naději, že někomu ušetří pátrání a trápení se.
U mne nejlépe zafungoval kroužek, kam z domova dojdu asi za 15 minut. Za roční školné je zde lektor a výběr materiálů k dispozici.
To je sice fajn, ale podobnou možnost určitě nemá každý a v době pandemie a hromadného uzavírání kde čeho je s tím samozřejmě konec. Minimálně po nějakou dobu. Zrovna intarzie je technika, která se dá v pohodě provozovat v panelákovém bytě. A před Vánocemi je dobrá doba vyrábět, nebo zdobit případné vánoční dárky. Navíc když je všechno zavřené, tak se člověk krásně zabaví na dlouhé hodiny.
Obecně je intarzie technika nenáročná na prostor, nářadí a prostředí. Lze použít nezapáchající lepidla a laky. Jediný drobnější problém je s prašností finálního broušení. S tím si poradí buď balkon, nebo vysavač .

Budu sem postupně vkládat články s mými zkušenostmi. Těm, kdo by mě chtěli nařknout že jsem moc ukecanej předešlu:
MYSLÍTE ŽE TO NEVÍM?
Popisuju dost podrobně takže průměrně zdatný hobík bude zhusta přeskakovat, ale třeba to někomu ušetří krok vedle. Takže jdeme na to...

Pracovní prostředí
Nejprve bych si povšiml místa, kde hodláme intarzovat. U menších prací nám postačí stůl. Doporučil bych stůl vyšší, jinak se budeme nad prací hluboce sklánět a budou nás bolet záda. Někdo rád vyřezává i ve stoje. Počítejte s tím, že obvykle budete chtít s prací otáčet dokola, aby se dobře řezalo.
Rozhodně bych se zamyslel nad světlem. Teprve po nákupu (dárek od ženy) modelářské lampy s dvěma LEDkovými pásy, stmíváním a hlavně flexibilním nastavením jsem poznal, co to znamená dobře vidět i na nejmenší vlákna dřeva. Kvalitní osvětlení je opravdu výrazný rozdíl.

Nástroje
Základními nástroji je pouze nůž, řezací podložka a stahovací přípravek po nalepení. To dělá tuto techniku přívětivou pro prakticky každého.
Nůž
Jistě tušíte, že hlavním nástrojem, který bychom si měli připravit je ostrý nůž. Buď skalpel, nebo modelářský nůž. Obojí s vyměnitelnými čepelkami. Záleží na vás, zda vám vyhovuje kulatá (modelářský nůž), nebo plochá střenka (skalpel). Čepelku budete nejčastěji používat hrotitou, tedy s rovným tenkým a ostrým hrotem. Osobně jsem nezkoušel nůž s otočným ostřím. Pokud s ním někdo vyřezává dejte vědět, zají má mě, jak se s tím pracuje.
Dále se občas mohou hodit modelářská dlátka na vysekávání krátkých rovných stran, nebo drobných kudrlinek apod.
Potom jistě narazíte na několik specializovaných nástrojů na odkrajování tenkých proužků apod. Takové jsem nezkoušel a proto se jimi (zatím) nebudu zabývat.
Řezací podložka
Další nezanedbatelnou položkou je řezací podložka. Jistě nechcete mít rozřezaný stůl a ztupený nůž. Dá se použít různé dřevěné podložky z měkkého dřeva, sololitu apod. ale mně se nejlépe osvědčila modelářská řezací podložka. Je pevná s měkkou svrchní vrstvou, která je obvykle samosvorná (řezy se „zatáhnou“ a podložka tak dlouho zůstane rovná a hladká). Velikost volte podle předpokládaných prací, ale větší. Pro velikosti cca A4 se mi osvědčila lépe podložka velikosti A3. Zůstane mi tak dost místa kolem pro opracování menších kousků apod.
Brusný papír
Pro dokonalé vyrovnání povrchu bude potřeba brusný papír a to raději v několika hrubostech, ale obecně spíš jemnější. Já používám cca 100 pro hrubé očištění od zbytků papíru, lepidla a pro vyrovnání povrchu, P320 pro celkové přebroušení a P800 pro finální vyhlazení povrchu.
Čistý papír
Nepotištěným papírem překryjeme intarzii po nalepení a před stažením. Přetečené lepidlo papír sice přilepí, ale ten se nechá buď opatrně strhnout, odškrábnout nožem, špachtlí či dlátem (pozor na vrypy do hotové intarzie), ale především se obrousí brusným papírem. Např. novinový papír je sice jemnější, ale bál bych se vsáknutí barvy z papíru do dřeva a nutnost pozdějšího hlubšího broušení.
Truhlářské svěrky
Pro stažení po nalepení budeme potřebovat truhlářské svěrky. Různých velikostí a čím víc, tím líp. Malé množství svěrek může vést ke vzniku vln a puchýřků na intarzii. Ne že by se nedaly opravovat, ale je lépe jim předcházet.
Štětce
Doporučuji minimálně dva: Jeden na nanášení lepidla a jeden na nanášení povrchové úpravy. Ať už jsou to vosky, oleje. Laky aj.
Pil(k)a
Nakonec obvykle intarzii vyřízneme i s podkladem do požadovaného tvaru. Podle tloušťky si nalezněte vhodnou pilu. Často stačí větší lupenková pilka, ale práce s ní je delší, takže se bude hodit nějaká menší truhlářská pila. V případě že zdobíme konkrétní hotový objekt, necháme matrici mírně přečnívat a po nalepení ji ořízneme nožem.

Mezi další nástroje, bych zařadil třeba dvě desky, mezi kterými budeme intarzii stahovat při schnutí, příp. další přípravky pro stažení intarzie během schnutí k nerovinnému podkladu (gumová šála na cvičení, pevná šála s vrátkem apod.)
Hodí se i „brousítko“ Někomu stačí kus silné lišty, kolem které obtočí smirkový papír. Při delším broušení je takové řešení k vzteku. Mě se osvědčilo asi za 150,- koupit menší brousítko, do kterého si nůžkami ustříhnu brusný papír, upnu ho a vesele brousím. Dobře se drží, nemusím s brousítkem přidržovat i papír, který se mi tak nesmeká a navíc je brusná strana brousítka obvykle z měkkého materiálu, takže případné hrany a výstupky nestrhnu, nebo se o ně nezastavím, ale měkká vrstva mi pomůže nerovnost přejet. Tím, jak se pružný materiál snaží vrátit zpět na výstupek více tlačí a snadno se tak zabrousí nerovnosti intarzie.

Dýhy
To je první a asi největší zádrhel této techniky. Tedy především to, kde je sehnat. Pokud nemáte možnost výběru v nějakém kroužku, budete muset pátrat, podobně jako já. Podstatou je, že většinou s nimi obchodují velkoobchody, které prodávají jen celé pásy o cca půlmetrové šíři a délce od tří do šesti metrů…
Vzhledem k tomu, že potřebujete několik různých druhů dřev, kreseb a odstínů, rychle se dostáváme z kategorie bytovkového hobby do dílny nemalých rozměrů…
Jak z toho ven? Pokud máte v okolí kroužek intarzie, ten obvykle kupuje a má zásobu takových pásů. Domluvte se s lektorem, aby vám nakoupil konkrétní typ, máte-li již konkrétní představu.
Další možností je obejít blízké výrobce nábytku a příp. i velkosklady dýh, jestli by vám neprodali nějaké odřezky.
Ze systémových řešení jsem objevil pouze e-shop modelov (https://www.promodely.cz/drevo/dyha). 14 druhů není úplně mnoho, ale jako základ stačí. Podobně pokud máte v okolí nějaké kreativní potřeby apod. Zkuste je. Vzhledem k panující pandemii jsem zatím neobešel různé OBI, Hornbachy, Bauhausy apod.
No a nejnovější řešení, které jsem objevil je objednat si vzorník u velkoobchodu. JV dýhy mi odmítly poslat vzorník, když nemám IČO, ale Alpi dýhy mi vzorník poslali. Mají sice užší sortiment, ale pořád je to slušná základní knihovna…
K dýhám bych ještě poznamenal, že je fajn mít dýhy stejné tloušťky, ale není to nezbytně nutné. Po nalepení se intarzie brousí a silnější dýhy se tehdy zbrousí do stejné roviny s ostatními. Nicméně u tvrdých dřev se silnější dýha hůř prořezává. Tenčí zase má tendenci praskat.

Podklad
Musí být především pevný a závisí na tom, co chcete intarzií zdobit, nebo jestli to má být jen např. neobvyklý obraz na stěnu. Dobře se osvědčuje silnější dřevěný podklad (deska, prkno). O něco problematičtější je překližka. Ta se vlhkostí (třeba z lepidla) má tendenci kroutit a ohýbat. Pokud neplánujete zdobit třeba desky, raději volte překližku silnější.
Jinak můžete lepit intarzii přímo na zdobený objekt. Krabičku, víčka různých dóz, dvířka skříňky aj. Kromě rovinných podkladů chci zkusit i třeba válcové objekty.
Předpokládám, že bych je po nalepení překryl např. gumovou šálou na cvičení, nebo širokou gázou, jejímž zatočením bych intarzii přitáhl po dobu schnutí k podkladu. Jinak si připravíme dvě pevné desky, které sevřeme truhlářskými svěrkami a necháme proschnout.

Kopírovací (uhlový) papír
Takový ten černý papír. Pokud nemáte úplně výtvarné nadání, stejně jako ho nemám já, pomůže vám přenést motiv na matrici – základní dýhu (pozadí, nebo okolí obrázku). Málokdo má možnost tisknout rovnou na dýhu. Teoreticky by šlo motiv buď dočasně (papírová páska) nebo trvale přilepit na dýhu a řezat potom obojí, ale bál bych se zkroucení dýhy působením lepidla.
Papírová páska
Oblíbená maskovací páska na malování se hodí k přelepení intarzovaných kousků, aby tak držely na místě do dokončení vyřezávání. Po nalepení se strhne a obrousí. Volte spíš tenčí pásku.

Lepidlo
Používám disperzní lepidlo. To je takové to bílé (Herkules a podobné). Jsou vodou ředitelné, nesmrdí a údržba potřísněných nástrojů je snadná. Nevýhodou je, že dřevo je materiál velice náchylný na vlhkost a dýhy se tudíž mají tendenci po natření lepidlem velmi rychle kroutit. Zde přijde ke slovu papírová páska, která má intarzii udržet pohromadě a štětec pro rychlé pokrytí vrstvou lepidla. Doporučuji si vedle připravit sklenici s vodou. Viz. dále v kapitole o lepení.

Lak, vosk, olej…
Jednoduše povrchová úprava a ochrana hotového díla. Záleží na použití. O povrchové úpravě je toho napsáno hodně, tak jen povrchově:
Surové dřevo by trpělo a po potřísnění by nasálo pigment hluboko do sebe. Někdy je už potom nemožné se takové skvrny zbavit ani hlubokým broušením. Lak dřevo uzavře. Ochrana je dosti dobrá, ale přijdeme o „pocit dřeva“ Pokud není naším záměrem vysoký lesk, volil bych spíše matné laky. Každopádně počítáme buď s minimálně třemi nátěry, nebo musíme použít nějaký podkladový nátěr pro sjednocení savosti dřeva. Vrstvy co nejtenčí, drobné stopy po tahu štětcem by se při procesu schnutí měly slévat do jednolité plochy. Další nátěr může drobné pozůstatky stop po štětci vyplnit a tím odstranit. Vyplatilo se mi nechat schnout na balkoně, kde byla vyšší vlhkost a nižší teplota – lak schne pomaleji a má čas se pěkně rozlít. Teoreticky by se daly použít nějaké retardéry schnutí ale nemyslím, že by byly třeba.
Velký pozor na prašnost! Zvlášť na lesklém povrchu je zalakovaný prach velmi vidět a dokážeme se ho zbavit jen opětovným přebroušením a novým lakováním…
Jinak pokud nebudete spokojeni, není problém vše znovu obrousit a zkusit to znova. Jen pozor, že se nadělá dost prachu a může dojít ke ztenčení dýhy. Není problém se potom probrousit až na podklad a práce jde v niveč. Dýhy jsou silné kolem - 0,6-0,8mm a to není prostor na příliš velké broušení.
Další metody zatím nechám, jelikož jsem je nezkoušel. Vosk se obvykle musí nejdřív rozehřát a pak teprve štětcem nanést. Oleje natíráme rovnou.

Motiv
Motiv jsem zařadil do materiálu, protože ho zpravidla „spotřebujeme“. Motivem může být vlastně cokoli. Nápis, obrázek, fotografie… U motivu musíme počítat s tím, že ho budeme potřebovat rozdělit na více či méně samostatné (diskrétní) plošky. Čím jich bude víc, tím bude obrázek podrobnější a jaksi přesnější (prostě s větším rozlišením), ale také výrazně pracnější. Malé kousky se špatně opracovávají, praskají a hlavně jich je mnoho…
Pro začátek je výbornou variantou najít si nějaké pěkné omalovánky pro dospělé, perokresby, apod. Na internetu lze najít obrázků všeho nepřeberné množství. Po úpravě v nějakém editoru lze např. snížit barevnou hloubku (např. na model s pouze 16-ti barvami) a tím se na obrázku vytvoří „mapy“ podle kterých vybereme dělící linie). Motiv si samozřejmě můžete ručně upravit do podoby, která vám bude vyhovovat. Originální obrázek si nechte někde stranou jako vzor, pro výběr odstínů dřeva, které použijete pro tu či onu plochu. Pěkně vypadají třeba i barevně invertované obrázky apod.
Velmi vám může pomoci kresba dřeva. Pokud chcete oživit vodu, nebo oblohu, vyberte dýhu s výraznými lety dřeva, ideálně zvlněnými, nebo aspoň zakřivenými. Pokud se vám podaří sehnat nějakou „kořenici“ určitě její kresby využijte.
K pozornosti bych doporučil třeba https://www.pinterest.com/. Obrázků je všude skutečně hodně a budete mít problém spíš si v té záplavě vybrat.
Můžete se inspirovat i cizími pracemi, v tom případě hledejte heslo Intarzie, nebo Marketerie (marquetry). Marketerie je tzv. kombinovaná intarzie, tzn. vykládání dřeva nejen dřevem, ale i cínem, perletí, zlatem apod.

Jdeme na to. Jsou motivy, které nemají jednotné pozadí a toto bude také skládané, nebo různé mozaiky, které matrici vůbec nemají. Obvykle ovšem volíme jeden základní materiál, kterému říkám matrice. Matrice je lepší světlejší. Je na ní dobře vidět přenesený motiv. Do matrice budete řezat nejčastěji, takže se snažte vybrat si matrici, do které se řeže dobře. Osvědčený je buk, dobře se řeže, je celkem houževnatý, takže nepraská, je světlý, takže se na něj dobře kreslí. Ale výběr je samozřejmě na vás a závisí opět na účelu (pokud chcete intarzií zdobit tmavou skříňku, asi si nevyberete světlý základ).
Překreslený motiv není dogma. Je na vašem estetickém cítění, když si uprostřed práce vzpomenete, že tu byste chtěli upravit nějako plošku. Není problém špičkou nože odříznout tu a tam třísku a upravit tvar plošky. Příp. větší plochu rozdělit na více. Jen jiná orientace let dřeva může mít efekt jiného odstínu, příp. stínování apod.
Pokud nějaký kousek praskne, pořád se větší kousky dají sesadit k sobě, vložit na místo a přelepit páskou. Často takové rozdělení není ve výsledku prakticky znát. Pokud se příliš rozdrobí, nebo ulomí roh, není problém udělat kousek znova. Kresba dřeva kousku bude nicméně nejspíš mírně odlišná

Překreslení motivu
Tmavší stranou přiložíme uhlový papír na matrici, překryjeme vytištěným motivem a tužkou, nebo klidně i jen tupým hrotem (aby se neprotrhl papír) obtáhneme linie obrázku. Na matrici nám zůstane pěkně zřetelný obrázek k vyřezávání. Nezapomeneme na všechny vnitřní dělící linie.
Aby se nám při kontrole postupu nehnul motiv a nenarušili napojení linií, vyplatí se všechny tři vrstvy (dýhu, kopírák i papír s motivem) sepnout aspoň dvěma kancelářskými sponkami (sepneme např. oba horní rohy a pořád můžeme zespodu papír odhrnout a zkontrolovat dosažený výsledek).
Pro jednodušší motivy, nebo zdatnější kreslíře není problém kreslit rovnou na dýhu… Místo gumy se potom dá využít malý odstřižek jemného brusného papíru, ale nepřeháněl bych to…

Vlastní řezání
Hned na začátku je důležité si uvědomit a nikdy neřezat proti prstu, dlani apod. Dýha může prasknout, nůž může z materiálu vyklouznout a snadno dojdeme k pořezání. Nůž je (záměrně) velmi ostrý a rána se proto bude dobře hojit, ale na pohodlí při řezání nám nepřidá a navíc krev může dýhu velmi účinně probarvit a pokud nechceme zrovna hnědě skvrny od zaschlé krve, nenávratně znehodnotit. Obvykle se totiž vpije hluboko do dřeva a nejde vybrousit. Raději vždy řežu „od ruky“ a intarzií intenzivně otáčím (a řežu tak vlastně pořád ve stejném směru).
Doporučuji si intarzii hned na začátku třeba za rohy přilepit papírovou páskou k podložce. Nebude se hýbat. Na druhou stranu nechávám aspoň jeden roh volný, abych pod matrici mohl podstrkovat jiné dýhy a názorně tak posuzovat, jak který kousek se mi bude barvou a kresbou dřeva hodit do výsledného obrázku.
Vždy se snažte řezat „z rohu pryč“. Klidně do půlky celkové délky a potom zase proti. A to jak u vnitřních, tak vnějších rohů. Rohy budou lépe doříznuté a sníží se riziko praskání dýhy smykovým namáháním.
Obvykle dýhu neproříznete jedním řezem naráz. Takový řez navíc zvyšuje namáhání dýhy a hrozí prasknutí dýhy a „vícepráce“. Proto si každý řez nejdříve velmi lehce přejeďte, udělejte si špičkou nože jakoby „rysku“. Nůž bude mít tendenci se této rysky držet (proto buďte velmi pečliví při její volbě). Jinak se bude nůž také chytat let dřeva. Při malém úhlu řezu k letům buďte proto obzvláště citliví.
Doporučení jsou různá, vyzkoušejte si sami. Obvykle se doporučuje začít ze středu a většími plochami.
Když vyříznete výřez v matrici, vsuňte pod ni další dýhu. Nyní s ní manipulujte, otáčejte a hledejte, jak se vám bude nejlépe líbit výplň provedeného výřezu. Pokud ještě zůstane možnost a výplňový materiál přečnívá mimo matrici, doporučuji si ho přilepit papírovou páskou k podložce. Jinak dbejte, aby se vám při následném řezání výplň nepohnula.
Když máte polohu výplně vybránu, nožem řežte podél výřezu v matrici do výplně. Tak by vyříznutý kousek měl přesně pasovat na místo. Obvykle se mi (zvlášť tvrdší dřeva) nedaří doříznout dýhu přímo na místě, proto si výplň vyndám stranou a doříznu ji podle již viditelného řezu. K tomu je dobrá podložka výrazně většího rozměru, než je obrázek. Kontrolu doříznutí provádíme pohledem na spodní stranu. Vyříznutý kousek se snažíme z okolního materiálu nelámat. Hrozí nám jeho zlomení, odštípnutí apod.
Vnější rohy můžeme „přetáhnout“ abychom si zajistili dokonalé doříznutí, u vnitřních toto nedoporučuji. Obvykle jsou sousedící kousky kontrastní a při broušení se do takového řezu dostává prach kontrastního dřeva a naříznutí je vidět. U malých či tvrdých kousků s výhodou můžeme využít případná modelářská dláta.
Nakonec výplň vložíme do výřezu v matrici, přelepíme papírovou páskou a posuneme se k dalšímu…

Nalepení k podkladu
K lepení používám disperzní lepidlo. Je velmi pevné a při dokonalém proschnutí téměř průhledné. Lze použít i nenasákavá lepidla, které nám intarzii nebudou kroutit, ale nemám vyzkoušeno.
Obvykle tedy pracuji tak, že hotovou intarzii odlepím od podložky a otočím stranu, polepenou páskami dolů. Připravím si sklenici vody, štětec, lepidlo a podklad. Štětec si nejprve namočím (bude se potom lépe čistit). Klidně mohu štětec odkládat do sklenice s vodou. Lepidlo mi tak nezatvrdne ve štětci a neznehodnotí mi ho.
Štětec namočíme do lepidla cca do jedné třetiny štětce a natřeme celou rubovou stranu intarzie. Pracujeme rychle, protože intarzie se velmi brzy začne kroutit a „rulovat“. Kůže není na displerzní lepidlo naštěstí příliš citlivá, takže se nebojím podržet si rohy. Je důležité nevynechat ani místečko a nanést dostatečné množství lepidla.
Potom intarzii opět otočíme a přiložíme na podklad. Překryjeme intarzii papírem. Papír by měl na všech stranách dostatečně přebývat. Po stažení část lepidla vyhřezne kolem intarzie a mohlo by nám slepit obě stahovací desky a my bychom také nemuseli dostat intarzii z přípravku bez poškození.
Potom tedy podklad s čerstvě nalepenou intarzií, zakrytou papírem, stáhneme mezi dvěmi deskami pomocí truhlářských svěrek. Desky by měly být rovné. Vyplatí se označit si jednu stranu desek (např. tužkou kříž přes desku), abychom rozeznali stranu, ke které přikládáme intarzii a má být rovná a stranu, ke které přikládáme svěrky a kterou jimi zprohýbáme. Strany je potom důležité nezaměnit, jinak se nám nerovnosti desek propíší na intarzii. Svěrek dáme co nejvíce, aby byl přítlak po celé ploše a ideálně po celé ploše stejný.
Necháme proschnout aspoň den (příp. dle návodu lepidla).

Broušení a tmelení
Po proschnutí vyjmeme intarzii z lisovacího přípravku a strhneme krycí papír. Co nejvíce papírové pásky se snažíme strhat ručně, jen s použitím nehtů. Tam, kde lepidlo prostoupilo spárami intarzie to nebude možné. Proto hrubším brusným papírem obrousíme zbytky lepidla i pásky.
Pokud nám na intarzii zbyly vetší vybouleniny (vlhkostí dřevo nabývá a pokud není dostatečný přítlak či pevnost lepidla – např. brzkým povolením stažení – dýha se odtrhnu od podkladu a udělá puchýř), můžeme je zkusit opravit tím, že je prořízneme, vpravíme pod ně lepidlo a znovu celou intarzii stáhneme. K tomuto účelu se může hodit injekční stříkačka bez jehly.
Menší nerovnosti lze odstranit přebroušením. Ovšem je třeba myslet na omezenou sílu dýhy,
Pokud je to třeba uděláme si z pilin hrubého broušení a několika kapek lepidla tmelící pastu a vyplníme v intarzii zbylé škvíry a případné prohlubně. Také si můžeme „jalovým“ broušením tmavého a světlého dřeva připravit několik odstínů pilin (do skleniček od výživy apod.) a udělat si barvu tmelu podle potřeby a dotvořit obrázek takto vytvořeným tmelem.
Po dokonalém proschnutí tmelu přebrousíme jemnějším brusným papírem.

Ošetření povrchu
Jak jsem psal dříve, nyní je důležité ošetřit povrch intarzie proti poškození. Vosky, laky a oleje také zvýrazní kresbu dřeva a obrázek více „vystoupí“.
Před natíráním vřele doporučuji pečlivě oprášit celý povrch intarzie suchým štětcem s co nejjemnějším vlasem.
Používám nezapáchající akrylové barvy, štětec potom stačí propláchnout vodou a případně lehce namydlit a opláchnout. Vrstvy natírat co nejtenčí. U první vrstvy mám tendenci nanášet větší množství laku, aby nebyly vidět tahy štětcem a povrch se slil… Nedělejte to. Čerstvé dřevo velmi mnoho saje a povrch stejně nebude jednotný a budou vidět tahy. Když přetřete nějakou část, po delší době jak cca 1 minuta se k ní už nevracejte. Svrchní vrstvička je už zatuhlá a štětcem se roztrhá a vzniklé nerovnosti se zbavíte až po proschnutí přebroušením…
Po proschnutí první vrstvy je dobré celou plochu lehce přebrousit nejjemnějším brusným papírem, který máte. Občas ze dřeva trčí různé „chlupy“, které lakem ztvrdnou. Lehkým přebroušením se jich zbavíte a sjednotíte plochu pro druhý nátěr. Třetí nátěr podle potřeby. Za mě je naprosto běžný. U lesklého povrchu se nebojím ani čtvrtého nátěru, abych zatřel i nejjemnější odchylky. Doby schnutí podle použitého laku.