role vlhkosti při výrobě oken v domácích podmínkách

[martin.janda]

Ahoj,

chystám se vyrábět špaletová okna do roubenky v původním stylu (svépomocí, nejsem profesionál). Roubenka je před rekonstrukcí, zcela otevřená, do domu jde zatím hodně vlhkosti odspodu (dům je postaven na pískovcové skále) a problémy s vlhkostí řešit budu, jen popisuji současné podmínky.

Mám ze sušičky modřínové fošny, které mám uskladněné asi 3 roky v zastřešeném skladu a nějakou borovici též ze sušičky, kterou mám necelý rok doma v rodinném domě. Okna chci vyrábět doma, samostatnou dílnu nemám - mám tedy dílnu s vlhkostními podmínkami běžné domácnosti (vlhkost jsem nikdy neměřil). Pod pojmem "doma" mám na mysli běžný obyvatelný dům (ne tu roubenku) a pracovnu mám na chodbě v prvním patře.

Jak vyrobit okna vím (řezání, hoblování atd.). S čím však nemám zkušenosti je to, jak se dřevo v praxi chová. Pochopitelně mám obavy z toho, aby se mi po instalaci do roubenky nezkroutilo. Prosím o radu, jak s těmito předpoklady postupovat, případně co určitě nesmím udělat. Předpoklady ještě jednou: dům vlhký odspodu, dílna v rodinném domě, sušený modřín (cca 3 roky) ve skladu, sušená borovice (cca rok) doma v dílně - obojí předem ze šušičky. Zatím předpokládám, že okna doma připravím, nějakou domu si doma poleží, než bude tesařina hotová, a pak teprve je budu instalovat do roubenky.

[witt]

Předesílám, že s výrobou oken mám velmi malé zkušenosti, ale pár desítek křídel jsem už opravoval, včetně výměny ohnutých částí. A také myslím, že jsem jejich celkem zkušený uživatel Na to zkroucení/nezkrounení má podle mě největší vliv správný výběr dřeva, respektive průběhu let. Okno totiž musí vydržet, i když z jedné strany na něj působí prakticky 100% vlhkost. Mám roubenku na horách a ta je běžně 14 dní v kuse v mraku.

Jelikož sám úplně nevím, jak se pozná to "správné" dřevo, tak při výrobě/opravy křídel používám dřevo ze starých oken - vnitřní křídla ze špalety jsou zpravidla netknutá a pokud se okno nezkroutilo za 50 let, tak už to neudělá. Když dělám z nového dřeva, tak lepím minimálně ze dvou kusů, někdy ze tří.

A taky je dobré si vydefinovat, co to je zkroucené ono. Soused na jaře měnil "zkroucená okna, která se už nedala zavírat", ale ony měly jen vyvěšené panty, kdyby se tomu chvíli věnoval, tak to naohýbá zpět. Samotná křídla jsou krásně rovná a mám už je nachystané ve sklepě k dalšímu zpracování.

[Štěpán]

Ahoj
Z mojich zkušeností s výrobou oken dveří a truhlařiny obecně jsem zatím pozoroval tohle:
Musí se vybrat dobré dřevo - bez velkých suků, bez jádra (středu) , bez kořenovýh náběhů,rovnoleté ( fošny se samují podle kůry z obou stran, pak se řeže podle pravítka z obou stran! a uprostřed zbyde takový špičatý trojúhelník, který jde do zbytků)
Když se tohle dodrží, je kroucení po správném vyhoblovaní absolutní výjimka.
Vlhkost nemá moc vliv. Dřevo pouze nabere objem, ale není důvod aby se kroutilo.
Neboj se toho, po vyhoblovaní to nech pár dní odpočinout a když se to nehne , bude to pohodě.
Když dáš hotová okna do velkého vlhka budou maximálně někde drhnout, míru naboptnaní, nebo seschnutí přesně poznáš na spojích- čelní dřevo (vodorovne) zůstane stejné, boční dřevo (svysle na oknech) bude pracovat a nebude licovat s čelním.
Práci zdar

Ahoj Štěpán

[Hans]

Ahoj,

mám zkušenost jen s moderními okny (eurohranoly, dithermy atd.), ale o špaletových oknech jsou mi známy tyto důležité okolnosti:
- dřevo blíže středu (ne jádro) je více mineralizováno, takže méně natahuje vodu a tedy se méně hýbe (i měkká dřeva mají běl, byť není vidět),
- letokruhy profilů by měly jít pokud možno diagonálně, aby se předešlo odlupčivosti (tj. nikde nebude fládr, jen rovná léta),
- okna se původně ručně hoblovala profilovými hoblíky (opět vyžaduje rovná léta), což zanechá čistě ukrojená vlákna a tedy oproti strojnímu zpracování a broušení (=drásání dřeva) povrch nebude zadržovat tolik vody,
- okna se napouštěla teplou fermeží (to je asi jasné),
- důsledně se dělaly okapničky a odvodnění.

Kdybych to dělal já, ještě bych si dal pozor na orientaci těch profilů tak, aby byly stejně. Čtverec s diagonálními letokruhy při sesychání zkosočtvercatí, což by nejspíš při nevhodném uspořádání mohlo vyvodit určitý moment síly a křídlo zkroutit. Orientoval bych to tedy tak, aby to bylo jakoby jeden průběžný profil "ohnutý do tvaru rámu." Tím se síly kompenzují, řekl bych.

Co se týče modřínu pod střechou, pak pokud to bylo opravdu jen pod střechou a mohl k tomu venkovní vzduch, bude to dnes asi už jen vzduchosuché. Což bych asi řekl, že je dobře.


Ať se daří.

Hans

[martin.janda]

Mockrát díky všem za super příspěvky. Hansi, překvapila mě ta teplá femež, protože zatím co jsem viděl stará okna, byla natřená asi vždy barvou (zda se pod ní natírala fermeží, to netuším). Myslel jsi tím natření třeba rámu tam, kde se dotýká potenciálně vlhké stěny, nebo i křídel? Nebo máš namysli nějaký opravdu hodně archaický postup, kde se používala jen fermež?

[Hans]

Nejsem na tohle machr, ale mám za to, že před vrchním nátěrem se dřív fermežovalo běžně. Samotná fermež ale jako ochrana nestačí. Nanáší se tak, že se nechá vsáknout a přebytek se setře, jinak nechá na povrchu takovou gumovatinu. Tj. je jen uvnitř dřeva a povrch nijak nechrání. Zmenšuje jen postup vody dovnitř dřeva a taky ho zpevňuje. Vrchní barva musí být s tímhle samozřejmě kompatibilní.

Určitě se dnes najde hromada jiných nátěrů, jež to řeší nějak jinak. Fermež je jen tradiční cesta, protože lněnej olej je zkrátka levnej a dostupnej. I když dodnes je základem kdejaké olejové lazury. Jestli se vsákne do stejné hloubky nevím.

Hans

[martin.janda]

Hansi, díky moc za vysvětlení, něco si o tom načtu.

[jbubik]

S tou fermeží pozor na jednu věc: kdysi existovala tzv. lněná, což byl šílenej hustejš, který se natíral ohřátý a napouštěcí, což byla poměrně řídká ředidlem naředěná kapalina, která se natírala studená. Lněná měla výhodu v tom, že při dobré teplotě opravdu hluboko vsákla do dřeva, ovšem zanechala jakoby mastný povrch, což nevadilo, anžto se pokračovalo olejovými (fermežovými) barvami. Napouštěcí šla dát pod jakoukoliv alkydovou barvu, takové ty penetrace od různých výrobců jsou blíže k napouštěcí fermeži. Fermež NENÍ vrchní nátěr a není odolná proti škůdcům

S fermeží jsem už dlouho nic nedělal, takže ani netuším, co se dnes prodává a taky se bojím, že fermežovou barvu už a/ nikdo nepoužívá a za b/ je jich na trhu minimální sortiment. Já vím jen o UNIBALu a ten bohužel nemá tu kvalitu, jako olejové barvy kdysi. Ono se s fermežovou barvou totiž blbě pracuje, protože stéká a dlouho schne, na což dnes nikdo nemá čas a nervy.

[Hans]

To je pravda, vařená fermež hustá je. Já si na ni pořídil dětskej ohřívač na flašky mlíka a natírám při cca 60 °C. Druhá možnost je to ředění, třeba terpentýnem nebo tuším lakovým benzinem, ale to podle kamaráda restaurátora není dobrý, protože to víc gumovatí. Já naštěstí nespěchám, tak tuhle variantu příliš nepoužívám a tak o ní mnoho nevím.

Martine, pak se pochlub s výsledkem

Hans