Problém byl v tom, že jako amatér jsem to chtěl dělat tak, jako bych to vyráběl pro sebe. A vše jsem bral jako "svoje děti". Takže jsem například vyrobil celkem vymazlenou skříňku z masivu, kterou jsem se skřípěním zubů nakonec napatlal jakousi příšernou barvou.
Dělal jsem také třeba jedné paní do starého činžáku dvířka do výklenku s plynoměrem. Když jsem je namontoval, tak se svěřila, že to je "jen takové provizorium", že příští rok čeká barák rekonstrukce a dveře půjdou na směťák...
Jiný si zase objednal police z lamina s tak hnusným dekorem, že se mi na to ani nechtělo šahat.
Prostě jsem neměl ten profesionální odstup a ani pozici, že bych mohl zákazníky posílat do háje.