Trvanlivost stolů z hliníkové slitiny

[witt]

Dnes v tom dešti mě napadla taková otázka, jak je to s rovinnou stálostí litinových stolů pil, protahovaček či základen nářadí? Jde mi hlavně o slitiny hliníku.

Proč se ptám: Zejména u pil se v recenzích často řeší, že stůl není rovný, že je prohnutý. Jiný zase tvrdí, že model XY rovné stoly má. A mě napadlo jak se tato rovinnost mění v čase.

Přivedly mě na to zkušenosti s litinovými talíři gramofonů. Za socialismu v Tesle vzniklo několik výborných modelů, které jsou dnes ale často nepoužitelné kvůli křivým talířům. Některé šmajdají jen trochu, některé na jednom místě "spadnou" klidně o půl centimetru. Křivé jsou téměř všechny a je jedno o jaký model či rok výroby se jedná. Na internetu je o tom mnoho diskuzí a jednoznačný závěr chybí. Někde jsem ale narazil na tvrzení, že problém se několikanásobně umocní, pokud talíř projde mrazem (například při skladování na půdě) a teď mě napadlo, jestli se tohle neděje i s nářadím. Protože to se s mrazem potkává běžně. A běžně se potkává i se zvýšenou teplotou.

Nenazazil jste na to někdo u nářadí? Případně nemáte někdo o tom nějaké informace? Proč se vlastně rovná plaz litinových hoblíků - "ojezdí se" nebo se "zkroutí"? Asi se to nestane během několika málo let. Ty talíře jsou křivé po 10 - 20 - 30 a více letech.

[Hans]

Zdravím,

už je to nějaký pátek, co jsem prchnul ze strojárny, ale souvislost s teplotními cykly mi přijde celkem správná. Ono jde o to, že žádný odlitek nemá hmotu rozloženou rovnoměrně, protože nelze zajistit shodný teplotní profil pro chladnutí celého objem výrobku. Částečně se tomu odpomáhá kontrolovaným chladnutím nebo určitým "vibračním vyzráváním," ale i tak tam vždycky zůstanou nějaké ty vnitřní staženiny, které pak působí problémy.

Ono je to v podstatě podobné jako se dřevem - je tam zkrátka po vychladnutí nějaké to vnitřní pnutí. I u dobře vyzrálé litiny je běžné, že když třeba stůl v nějakém místě zespodu trochu odfrézujete, dojde k jeho ohybu. Takhle jsem si kdysi dal do litěného pravítka na hoblovku odfrézovat kousek hmoty a samozřejmě se mi hned prohnulo.

No a u toho hliníku to bude stejné. Přestože půjde o odlitky tlakové, tak ani tam nelze zaručit chladnutí bez staženin - kov se při chladnutí zmenšuje a forma mu dovolí kompenzovat změnu tvaru jen částečně. Když to pak projde změnou teploty, v místě staženin může dojít k pnutí nad mez pružné deformace a díl se zkrátka zdeformuje trvale (plasticky).

Ale nejsem metalurg a jen dovozuju z toho, co vím. V zásadě mě nenapadá možnost, jak by se to mohlo nedeformovat, obzvláště u měkkých kovů. Ta litina je trochu stabilnější díky grafitu, ale tam to může být různé podle tvaru jeho částeček (už nevím přesně, šlo snad o lupínkový, zrnitý a určitě i nějaký další grafit).

U těch ručních hoblíků to může hrát roli také, ale prošoupání se také nedá vyloučit. Slyšel jsem i o prošoupaných stolech starých hoblovek - ale osobně jsem to ještě neviděl a zdráhám se tomu uvěřit

Mimochodem jeden z dokladů o nerovnoměrnosti hmoty je nutnost balančního navrtávání různých disků čelních brusek apod.

A teď ještě jeden, už velice laický komentář - domnívám se, že třeba válcované ocelové plocháče jsou stabilnější a když se pak válcují ještě za studena, dá se nejspíš dopracovat velmi slušných anizotropních parametrů. Například Houfek dělá stoly na hoblovky právě svařované, litinu nepoužívá. I přes to svařování se tak může stát, že jeho stoly vydrží víc. Akorát že narozdíl od litiny nejsou samomazné a bez hoblování povrchu po nich dřevo klouže hůř.


Hans